Dračí píseň


Síla, co spojuje draka a člověka
pozemní pěchotu do oblak obléká
odvaha vítězí nad strachy nad všemi
křídla ta dají nám pevně stát na zemi

REF:
Drakohyr, dračí zem, v ochranu bereme
bez tebe ničím jsem, ničím jsi beze mne
Drakohyr, dračí zem, v té stojí za to žít
tváří v tvář Serpenům budem se za ni bít

kouzelník ani had ze říše Serpenů
neboudou klidně spát až se k nim přiženu
na draku z pod mraků rozsekám na mraky
jenom to zasyčí, budou spát na věky

REF

vznáším se lítám v tom, jezdec jsem na draka
zpívám s ním, když vřava bitevní huláká
do pekla žhavého vrhnou nás nebesa
srdcem svým odvážným lidská saň zaplesá

REF

Na úvod je třeba říct, že kronika je psaná nezávisle všemi (téměř) členy knihy bez hranic, tudíž se styl i obsahová stránka jednotlivých příspěvků může výrazně lišit. Vždy je uveden přispěvovatel, aby měl drahý čtenář koho chválit a koho pomlouvat. :-)

První dojmy

napsala Katka

Tak jsme se do toho konečně dali. Na konkurzu k natáčení této knížky se, a děkuju za to, sešli skvělí lidé, kteří mají chuť a touhu jít do takového projektu. Samozřejmě, že na první hodinu jsme šli všichni asi dost nervózní, nikdo z nás netušil, co na nás vlastně číhá, a čemu nás ti velcí profesorové z DAMU a pedagogické fakulty vystaví. Asi aby nás nevyděsili hned zpočátku, první hodina se nesla spíše v konverzačním duchu, zkoumali jsme, čím vším že to ve skutečnosti mluvíme atd. Na týden jsme usnuli na vavřínech, že všechny ty řeči o náročnosti této přípravy byly jen plané tlachy, ale ouha. Příští hodinu jsme totiž naplno poznali Jana Nepomuka Piskače...Myslím, že většina z nás se trochu vyděsila, když na nás vytáhl několik básnických sbírek a ty šťastnější z nás držel na jednom verši pouhých patnáct minut. Na druhou stranu mám pocit, že co se týče přednesu, tak nás na natáčení skvěle připraví. Také jsem si všimla, že čím více nás "dusí", tím více v nás všech roste přesvědčení mu ukázat, co umíme.

Na další hodinu jsme se přesunuli do učebny na pedagogické fakultě, kde jsem zažila zatím asi nejlepší lekci. Po náročné rozcvičce, kdy jsme do jednotlivých cviků museli zakomponovat naše vlastní jména, jsme se rozdělili do dvojic a za doprovodu hudby, ať už reprodukované či námi samotnými vylouděné, jsme předváděli různé situace. Většinou se to sice zvrhlo v nekontrolovatelné pohyby, ale co:)

Přijde mi opravdu skvělé, že ač se mezi sebou známe teprve pár týdnů, dokážeme se přede všechny postavit a bez nějakých zdlouhavých příprav zapět, jakým způsobem si vaříme čaj či kávu...že dokážeme zavřít oči, správně dýchat a máchat kolem sebe rukama a snažit se ve vzduchu napsat svá jména.

Máme jméno! Aneb kterak Draci ke svému jménu přišli

napsala Kristýna

Stalo se to jednoho chladného večera, kdy proběhla první neoficiální akce účastníků projektu „Kniha bez hranic“. Zuzák se Svatkou prošťouchly informační kanály a každému tak došla zpráva o pořádané Halloweenské party (ti bystřejší si tak mohou lehce odvodit datum našeho setkání). Místo srazu bylo obligátně u nejvíce osahávané sošky v Plzni. Bylo takřka nemožné potkat se v plném počtu a tak jsme se spokojili aspoň s polovinou. Nehledě na to, že každý přišel, jak se mu to zrovna hodilo nebo (v případě Svatky, která tahala auto ze strouhy) nehodilo.

Sotva jsme si vybrali jeden z undergroundových podniků, kde by se nám dobře klábosilo, tak náš hovor ulpěl na obecném problému, jak pojmenovat náš spolek. Každý s tím měl své zkušenosti. Stačilo, aby se vás někdo zeptal, jak trávíte každé pondělní odpoledne. Jenže jak nejsnadněji s pravdou ven? Většina se snažila dotyčného nasytit obecnou informací, že dochází na hodiny přednesu a hlasové výchovy. Jiní naši skupinu označovali chybně jako dramatický kroužek a někdo zkoušel uspokojit tazatele strohou odpovědí: „Chodím na tu Knihu bez hranic.“ Problém byl v tom, že žádné pojmenování nebylo úplné. A co hůř! Pokud jste náruživému posluchači neřekli v jedné větě, o co jde, tak z vás tahal víc a víc informací o té tajemné knihovnické „sektě“. Možná si řeknete, že název „Kniha bez hranic“ by nám mohl stačit, ale ejhle! Ono tohle jméno nikomu nic konkrétního neříká a k tomu to neoznačuje přímo účastníky projektu, ale jen samotný projekt.

A tak jsme přemýšleli a diskutovali... Nakonec jsme to vzali cestou přes knihu „Zpěv draků“, kterou budeme načítat a v tu ránu jsme se usnesli, že v našem jméně nesmí chybět slovo „draci“. Přece jen se jednalo o takový jednotící prvek, který nebyl nikomu proti srsti a to byl sám o sobě úspěch. Pak už jen zbývalo vymyslet trefný rýmovaný přídomek a naše vskutku neobvyklé jméno bylo na světě. Hurej!